„V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.“
Verš z knihy Přísloví ukazuje na povahu vztahu, po kterém toužíme všichni. Mít někoho, kdo mne vyslechne, s kým mohu sdílet svůj život, svoje touhy a plány, a to bez odsuzování. Někdo, s kým si mohu užívat své dny a kdo mne podpoří, když to bude třeba.
Dubnovou sérií o přátelství zároveň otevíráme slibované téma učednictví. Přemýšlel jsem, jestli to jde dohromady, a myslím si, že jde. Ježíšova přítomnost na zemi se nesla především v atmosféře zájmu, všímavosti a přátelství. Chodil na svatby, s dvanácti učedníky trávil většinu svého času. Když se ho lidé ptají: „Mistře, kde bydlíš?“ pozve je rovnou domů. Natanael se ho rozhodne následovat, protože mu Ježíš ukazuje, že nad ním přemýšlí, a při prvním setkání ho tak povzbudí, že se rozhodne stát se jeho následovníkem. Ježíš vnímal potřeby Zachea, který visel na stromě i Marie, která mu myla nohy při jedné návštěvě. Ježíšův přístup k lidem je velmi citlivý, vnímá, co se kolem něj děje. Zároveň však přináší další aspekt, který nazývá učednictví. Poté, co si Ježíš získal důvěru lidí, ukazoval jim perspektivu Božího království. Jak se Bůh dívá na lidi, na různé životní situace, na to, jak žít každodenní život.
I naše přátelství můžou získávat rozměr učednictví. To se stane ve chvíli, kdy si uvědomíme, že máme něco vzácného, co naši přátelé také mohou získat. Do učednictví vcházíme, když si uvědomíme naši hodnotu, něco, co chceme předávat dál. Pokud mne Bůh naučil zvládat emoce, překonávat těžké momenty nebo třeba spravovat svůj čas, rád bych tyto poznatky sdílel s lidmi kolem sebe. Nezáleží na tom, zda ti lidé znají nebo neznají Boha. Můžeme zůstat na rovině přátelství, pomáhat si, užívat si společně života. Ale je tu pozvání k tomu, abychom se rozhodli otisknout svoje duchovní zkušenosti do druhého člověka. Téměř pokaždé, když se s někým vidím, přicházím s jednoduchou modlitbou: „Ježíši, pokud mohu tomuhle člověku říct něco dobrého nebo způsobit v jeho životě změnu k lepšímu, pokud mohu předat, co jsi mne naučil, prosím, ať se to stane.“
Jde o to si uvědomit, že jsem něco dostal a chci to předávat. Často přichází moment, kdy vidím, že dochází k něčemu hlubšímu, někdy se za toho člověka modlím s ním. A někdy si jen užiju společný čas. Pokud naše přátelství má rozměr učednictví, časem začneme chtít více. Dnes si vystačíme s rozměrem, že každý máme něco, co můžeme otisknout do druhého. Může to být praktické, může to být duchovní. Aktivní zapojení, vědomí, že já něco mám, přináší radost nám samotným. Moudře a čtivě se k tomuto tématu vyjadřuje Rick Richardson ve své knize Evangelizace JINAK. Knihu velmi doporučuji k přečtení, je dostání v církvi. Přeji vám, ať si sérii o přátelství užijete.
Martin