Učednictví je slovo, o kterém se mluví nejen v Kolíně, nejen v naší církvi, nejen v českých církvích, ale v celé Evropě. Během uplynulých let jsme si zvykli na duchovní život prožívat především skrze nedělní bohoslužby, někteří skrz skupinky a další menší setkání. Po covidovém období, kdy mnohé naše jistoty byly nabourány, rezonuje církví právě téma učednictví. Jsou církve, kde si lidé uvědomili, že dokážou žít bez nedělních setkání, na mnohých místech se lidé nevracejí do služby. Církev ale nikdy neměla být o velkých setkáních.
Ježíš je opět o krok napřed. Nikdy nás vlastně nevedl, aby hlavní místo církve bylo nedělní setkání, nikdy neříkal, že náš hlavní smysl je v církevních službách. To neznamená, že je nemáme dělat, ale každá krize poukáže na to, co je pro nás důležité. Pro západní církev to je pohodlí, očekávání, že někdo pro mě udělá program. V zemích, kde je krize pořád, kde je i církev pronásledována, kde nefungují hromadná setkání, je právě učednictví na prvním místě. Učednictví, kde se lidé pravidelně potkávají, předávají si životní zkušenosti a hledají společně Boha. Hledají víru a naději do dalšího týdne či měsíce.
Učednictví přesouvá důraz z hromadných setkání k setkávání jednotlivců. Připomínáme si, že Ježíš volá každého osobně, aby se učil přímo od něj, volá nás, abychom předávali dál to, co jsme se naučili. Volá nás k jednoduchosti, zároveň ale k vydanosti duchovní podstatě života. Hromadné akce v nás vyvolaly očekávání „co se dnes dozvím“, „co mi to dnes dá“. Učednictví nás vede k aktivnímu prožívání i předávání duchovních zkušeností.
Všímám si, že lidé starší generace mají tyto myšlenky hluboko zažité. Když přijdu k Žižkům, hlavní otázka je, co Bůh dělá v našich životech nebo jak proměňuji svůj život, podobně je to u Johna s Maruškou.
Zvu vás! Pojďme se ponořit do tématu učednictví. Ježíš ukázal tuto cestu vztahů jako životní styl, který prochází dějinami, kulturami i kontinenty. Neděle i služba v církvi bude nadále důležitá. Ježíš ale opravdu volá každého, volá mě, volá tebe, abychom prožívali Boží přítomnost pravidelně, v malých setkáních a abychom nadšení, které v nich nalezneme, předávali lidem okolo nás. Není to povinnost, je to smysl života, je to radost, kterou od Boha získáváme, a proto ji předáváme.
K tématu doporučuji knihu Evangelizace jinak (máme v budově), která téma jednoduše otevírá, pro pokročilé nabízím knihu Daring to disciple (Stuart Robinson) možnost si koupit nebo u mě půjčit.
Martin