Potřetí ve svém životě mám příležitost pozorovat dění v australské letniční církvi. Už jsem mnohé slyšel, viděl a mám možnost vnímat místní církev z jistého nadhledu. Místní společnost žije ve svobodě na rozdíl od nás již přes sto let, a proto se místní církev mohla vyvíjet jinak než církev u nás.
Přesto do roku 1977 byla v něčem podobná naší Apoštolské církvi – měla 8000 členů ve 150 společenstvích – tzn. průměrně 53 lidí na sbor. Právě v roce 1977 nový biskup Andrew Ewans vyzval vedoucí, aby rozšířili svou víru a styl práce, a modlil se, aby jim Bůh ukázal, kde ve světě by mohli čerpat inspiraci Božího působení. Téhož roku církev vypravila 250 vedoucích na 14 denní stáž do jihokorejské církve Yon Gi Choa, kde Bůh rozšířil jejich víru pro to, co by bylo možné realizovat i u nich v Austrálii. Společná zkušenost a vize, kterou Andrew Ewans získal, nastartovala novou etapu letniční církve. Dnes mají letniční 1100 sborů a 215.000 členů. Ewansův syn Russel v roce 2004 zakládá hnutí Planetshakers, které do roku 2022 vyrostlo na 21 000 členů po celém světě. Zájemcům můžu poskytnout článek o historii tohoto hnutí, zde se pokusím popsat, co v místní církvi vidím dnes.
Na své cestě navštěvuji tři církve – Urban church v Perthu, Neuma v Melbourne a Lifehouse ve Wollongongu. Ve všech třech sborech pozoruju v praxi, jak běžně používají duchovní dary a jak praktikují učednictví, vidím tady věci, které bychom rádi viděli i v našem sboru. Urban church s pastory Ally a Stevem už po 10 let provozuje školu duchovních darů, přičemž kladou důraz na vnitřní uzdravení. Říkají, že nejdůležitější pro ně bylo nebát se udělat chybu. I nejlepší prorok ve sboru je neustále vystaven hodnocení a občas se shodnou na tom, že jeho proroctví prostě není dobré.
Neděle, kterou jsem navštívil, byla naplněna Boží přítomností a kapela, vedoucí i kazatel navigovali Boží přítomnost do konkrétních prožitků – vděčnost, uzdravení deprese, přijetí nového směřování (vize) do života. Zapojena byla celá církev, lidé se modlili jeden za druhého a jako u nás následoval čas u kávy, kde další hodinu byla církev spolu.
Vidím, že cestování po místech, kde Bůh jedná, má potenciál rozšířit i naše myšlení a víru, proto i lidé z našeho sboru cestují a proto zveme i hosty z různých míst.
Co mě oslovilo a nad čím přemýšlím – škola duchovních darů, projekt Elijah house (vnitřního uzdravení), pokračující zapojení principů učednictví do běžného života.
Pokračování příště.
Martin Penc