Moc jsem si užil velikonoční bohoslužbu, jsem vděčný za každého, kdo ji pomohl vytvořit. Někdo vítal, někdo vařil, někdo pekl, někdo uklízel, někdo zpíval, někdo si všímal nově příchozích, někdo zvučil, někdo prodával cukrovou vatu, a to všechno dohromady je naše Církev Kolín. Ceníme si aktivního zapojení a já vám za to děkuji. V celé budově bylo přibližně 85 lidí a skoro jsme se tam nevešli.
Na velikonoční bohoslužbě jsem slyšel příběh, kterým uvedu náš další měsíc. Mladý muž uvažoval o službě v církvi, ale nakonec začal pracovat v bance. Následující léta přijal svou práci jako svoje osobní misijní pole a ptal se Boha „Co tady pro tebe můžu udělat?“ Protože pracoval dobře, vypracoval se na pozici, kde mohl ovlivnit atmosféru v celé místní instituci. Nakonec mu bylo svěřeno vedení projektu, kdy se banka rozhodla vést fond na podporu potřebných ve městě. Uvědomil si, že Bůh mu v jeho práci vytvořil prostor pro službu a vliv. Pochopil, že služba Bohu neznamená pouze zapojení v nedělní bohoslužbě nebo jiné církevní službě. Zjistil, že jeho služba Bohu začíná v práci v pondělí v osm hodin ráno.
Naše následující téma „Díky Bohu za pondělí“ nás zavede k otázkám typu: „Jak můžeme být dobrou zprávou pro Kolín, pro naše sousedy, spolupracovníky v práci?“ V evangeliích čteme, že Ježíš přinesl Boží přítomnost z náboženských budov mezi lidi, tam kde byli. Nejvíce zázraků nedělal v synagoze, ale na ulici.
Vnímám, že nás Bůh povede ke sdílení dobré zprávy různými cestami. Celý rok uslyšíte příběhy, které vám pomůžou vyřešit otázku jak na to – jak přinést Boží přítomnost do pracovního kolektivu, jak sdílet víru, protože chcete a ne proto, že musíte.
Těším se na to. Bůh je dobrý, vede nás stále k odvážnějším činům. Věří nám, a i my potřebujeme uvěřit v sebe samé, že to zvládneme.
Martin Penc
