Snažím se žít život uctívání. A tou nejdůležitější osobou v mém duchovním životě je Duch Svatý. Chtěla bych se s vámi podělit o životní událost, která změnila můj život a převrátila vzhůru nohama celý můj dosavadní duchovní svět, a s tím i prožívání chvály a uctívání.
Hodně dlouhou dobu jsem se pohybovala ve sboru a myslela jsem si, že Boha nějak znám a žiji duchovní život. Hodně jsem padala, vstávala, občas jsem zažila Boží dotek, velmi často jsem ale byla ponořená ve světě, ve všem, co jsem si myslela, že musím zažít. Pak jsem se vdala a odjeli jsme s Markem na rok do Irska, kde bylo naším hlavní cílem vydělat peníze a něco zažít. Duch Svatý nás ale vedl k tomu, abychom čas, který tam budeme, strávili s ním. A začala duchovní škola. Neustále jsme se chodili do přírody modlit, Marek často kázal (nám dvěma) a četli jsme Boží slovo.
Doteď tomu nerozumím, ale tak velký hlad po Božím slově jsem nikdy nezažila. Vnímám to jako obrovskou milost. Četla jsem opravdu mnoho hodin denně a nešlo přestat. Každá věta ke mně mluvila, a hlavně starý zákon! To bylo pro mě něco zcela nového. Čtením Božího slova se ale dělo něco, co nebylo vidět, ale zřetelně se to projevilo po půl roce takového života. M 4,26: S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země, ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, člověk ani neví jak.
Můj lidský duch, který se ve mně znovuzrodil při křtu Duchem Svatým začal růst a po půl roce byl můj duch tak velký, že jsem jasně slyšela hlas Ducha Svatého. Pamatuji se, že když se to začalo dít, byla jsem tak v šoku, že Bůh opravdu se mnou mluví, a že ho jasně slyším, že jsem běžela domů a volala jsem na Marka: „Tak tohle je ten duchovní život? Bůh opravdu mluví? Jak je možné, že jsem to nikdy předtím nezažila? Na světě není nic lepšího!“ Marek se usmál a jenom prohodil: „Vítej v duchovním životě, ale věř že to je jen začátek!“
Přesně v té době se začaly dít i opravdové zázraky a věci, které jsem nikdy předtím nezažila. Ten rok, co jsem zažila v Irsku, změnil absolutně můj život. Poznala jsem Boha. Byla to tvrdá, náročná, ale nejlepší škola mého života. Zároveň čas, na který nikdy nezapomenu, v tom nejlepším slova smyslu.
Tímto svědectvím bych chtěla říct, že můj život změnilo pouze to, že jsem začala upřímně Boha hledat a že jsem četla Boží slovo tak moc, že vyrostl můj lidský duch, který začal jasně slyšet hlas Ducha Svatého (Duch Svatý promlouvá k našemu lidskému duchu). Nebyl to žádný nadpřirozený zásah, žádné prorocví, jenom rozhodnutí číst a být s ním v obecenství na skrytém místě.
Tím se změnilo celé mé uctívání, už jsem nechválila ze své síly, ale Duch svatý mě vedl, co mám zpívat, jak se modlit, vedl mě, abych zpívala v jazycích a vykládala je. Někdy jsem zpívala půl hodiny jedno slovo, někdy jsem jenom mlčela, někdy zpívala žalmy. Najednou to byl čas, kdy Duch Svatý dělal to, co on chtěl, a nikde, nikdy mi nebylo lépe než v takovém obecenství.
Ta obecenství se ale hodně odvíjela od toho, jak jsem celý ten den, týden atd. sama sebe přinášel jako svatou, Bohu milou oběť. Musela jsem žít s ním neustále, záleželo na tom, co dělám se svým tělem, jak mluvím a také jestli se obnovuji proměnou své mysli. Každý den. To vše uctívá Ježíše. To vše, a není toho málo, je život v uctívání. A popravdě, bylo mnoho období, kdy jsem nešla, kdy jsem padala, kdy se mi nic nedařilo, ale už jsem věděla k čemu se vracet a jak na to. Můj lidský duch se vždycky nějak ozval :-).
Jan 4,23-24: Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.
Je velký rozdíl mezi starozákonním a novozákonním uctíváním. Když Ježíš mluvil u studny se samařskou ženou, ptala se Ježíše, jaké je to správné uctívání? Židé uctívají na určitém místě určitým způsobem a Samařané zase na jiném místě, jiným způsobem. Ježíš ale odpovídá, že nemají pravdu ani Samařané, ani Židé, ale že řád pro uctívání se má změnit. Že od teď máme uctívat jedině v Duchu a v pravdě. Takže ve starém zákoně lidé uctívali Boha pouze ze vší své síly, což bylo v té době dobré, ale v dnešní novozákonní době si musíme dát velký pozor, zda chválíme z vlastní síly (tj. z těla) nebo jestli uctíváme v Duchu a v pravdě. Nelze uctívat v Duchu, pokud nejsme pokřtěni Duchem Svatým a nelze uctívat v Duchu, pokud nežijeme život uctívání. Pokud nepřinášíme denně naše těla jako živou svatou, Bohu milou oběť.
Mám jednu velkou touhu, a to nedávat Duchu Svatému jakoukoliv škatulku na to, jak má vypadat chvála. Duch Svatý je ten, kdo povede moje uctívání. Věřím tomu, že jeho vedení je jiné v životě každého člověka, jiné v každém shromáždění. Jen On ví, jací přišli lidé, jak si může daného člověka použít a co je potřeba v daný čas. Nemůžu Ducha Svatého nacpat do škatulky nová chvála, stará chvála, tři písně, deset písní, rychlé, pomalé atd.
Můžu zpívat v Duchu jedno slovo půl hodiny a budou se dít věci. Můžu zpívat jedno slovo půl hodiny z těla a zabije to celé shromáždění. Můžu mlčet z Ducha a můžu mlčet z těla. Co je z Ducha, to dává život. Co je z těla, vede ke smrti. Není škatulky, která určuje, co je dobře nebo špatně. Je to buď z Ducha, a to je dobře, anebo je to z těla, a to je špatně.
Jednou jsem se modlila za chvály, za to, že chci Duchu svatému dávat prostor a že nechci žádné škatulky. Duch Svatý ke mně jasně promluvil:
„I když jsou tvé představy velmi obšírné, stejně sis vytvořila určitou škatulku, jak by to mělo vypadat. Já chci jít daleko za tvé představy a daleko za tvé obzory a možná to nebude vždycky přijato a možná to pro tebe nebude úplně jednoduché.“
Ano. Je to pro mě výzva, nehledat svůj prospěch, co je pro mě bezpečnější a jednodušší, čím se určitě zalíbím lidem, ale hledat jen Jeho.
I když stále padám, věci často nejsou v mém životě, tak jak si představuji, chci být upřímná. K sobě, k lidem, k Bohu. Chci ho více znát a dělat věci tak, jak se líbí Jemu. On je Král.
Svědectví Věrky manžela Marka najdeš TADY.