Byl jsem letos v létě na křesťanském pěveckém kurzu Effatha, kde mimo zpívání bylo každý den jedno svědectví. A jedno z těch svědectví mě velice oslovilo. Bylo o tom, že byla jedna holka z normální křesťanské rodiny. Všechno šlo tak nějak fajn do té doby, kdy se v jejích 10 letech rodiče rozvedli a přestali chodit do sboru. Ona sama do sboru chodila. Její starší bratr se jí zeptal, jestli se nechce přidat do jeho party, kde se pije alkohol a kouří se tam. Řekla, ok, jdu do toho. A tak začala pít a kouřit. A najednou jí Bůh řekl: „Tak takhle ne.“ A ona z ničeho nic přestala pít i kouřit a vrátila se k Bohu.
Když jsem slyšel tohle svědectví, přimělo mě to se nad Bohem vážně zamyslet. Když to člověk vidí napsané v Bibli, tak tomu tak neuvěří, jako když to slyší na živo od člověka, co sedí vedle něj.
Kromě svědectví byly součástí duchovních programů zvaných „Ducháče“ taky kázání. Jedno z prvních kázání bylo o tom, že Bůh dokáže člověku dát místo srdce z kamene srdce z masa. Od té doby jsem se modlil za to, aby to Bůh udělal, aby i mně dal srdce z masa.
Při jiném kázání kazatel vybral jednoho člověka z hlediště a podal mu tužku. Řekl: „Tahle tužka symbolizuje život věčný a já jsem Bůh. Ty jsi normální živý člověk. Jediné, co musíš udělat, abys měl věčný život (tu tužku), je přijmout ho.“ V tu chvíli jsem věděl, že to chci udělat, ale nevěděl jsem jak. Když jsem přijel domů, ptal jsem se mámy, jak mám přijmout věčný život. Ona mi odpověděla, že musím přiznat, že věřím v to, že za mě Ježíš zemřel, a vyznat se ze svých hříchů. A pak se začala modlit a děkovat, že mi Bůh dal nové srdce. Pak jsme se s mámou modlili, a na mě přišel takový úplně zvláštní pocit, jaký jsem ještě v životě neměl, až jsem se z toho rozbrečel a máma taky brečela.
Přál bych každému člověku, aby tohle mohl zažít taky. Chtěl bych o tom vyprávět, protože mně taky pomohlo, když lidi mluvili o svých zážitcích s Bohem.
Matěj Koudelka